Zákon číslo 32 z roku 2009 týkající se ochrany a řízení životního prostředí je hlavním právním základem v oblasti environmentálního práva v Indonésii.
Existuje více než 30 vládních předpisů a prezidentských rozhodnutí týkajících se environmentálního práva v Indonésii.
Indonésie má jeden z největších lesů na světě, jmenovitě tropický deštný prales, který je velmi důležitý pro globální prostředí.
Indonésie je jednou ze zemí, která v roce 2015 podepsala Pařížskou dohodu o změně klimatu.
V Indonésii existuje několik národních parků, jako je národní park Mount Gede Pangrango a národní park Komodo chráněné zákonem.
Indonésie má také vládní program pro snížení emisí skleníkových plynů, konkrétně národní program při snižování emisí zelených plynů (NDC).
Existuje několik nevládních organizací zapojených do oblasti prostředí v Indonésii, jako je Walhi (environmentální prostředí Wahana) a Greenpeace Indonesia.
Indonésie má také právo číslo 5 z roku 1990 týkající se zachování biologických přírodních zdrojů a jejích ekosystémů, které regulují zachování biologické rozmanitosti.
Indonéská vláda podnikla několik kroků ke snížení znečištění ovzduší, jako je zakazující používání vozidel se starými dieselovými motory.
Indonésie má také zákon číslo 18 z roku 2008 týkající se nakládání s odpady, které reguluje nakládání s odpady a ochranu životního prostředí před dopadem odpadu.
