Správa dodavatelského řetězce v Indonésii je známá jako řízení dodavatelského řetězce nebo SCM.
Indonésie má řadu důležitých přístavů, které jsou hlavní bránou k přepravě zboží z a z celého světa, jako je přístav Tanjung Priok v Jakartě a Tanjung Perak Port v Surabaya.
Jednou z hlavních výzev v řízení dodavatelského řetězce v Indonésii je nedostatečná infrastruktura, zejména ve vzdálených oblastech a obtížně dosažitelná.
Indonésie má však bohaté přírodní zdroje, jako jsou uhelné doly, ropa a plantáže oleje, které jsou důležitými surovinami ve výrobním průmyslu.
Průmysl rybolovu je také jedním z důležitých odvětví v oblasti řízení dodavatelského řetězce v Indonésii, přičemž vývoz ryb a rybolovnými výrobky ročně dosahuje miliard dolarů.
Indonésie má také řadu velkých logistických společností, které poskytují dopravní a distribuční služby do všech rohů země, jako jsou JNE, Tiki a POS Indonésie.
Řízení dodavatelského řetězce v Indonésii se stále více vyvíjí s přítomností informačních technologií a integrovaných systémů řízení, jako jsou systémy ERP a SCM, které usnadňují dohled a kontrolu obchodních procesů.
Některé univerzity v Indonésii uspořádaly speciální studijní programy a kurzy v oblasti řízení dodavatelského řetězce, jako je University of Indonesia, Gadjah Mada University a Bandung Institute of Technology.
V posledních letech se Indonésie také začala soustředit na rozvoj odvětví halal a ekologicky šetrných balení, který vyžaduje integrovanější a udržitelnější řízení dodavatelského řetězce.
Řízení dodavatelského řetězce v Indonésii je také ovlivněno sociálními a kulturními faktory, jako jsou návyky spotřebitelů v nakupování a jak podnikat, které je osobní a dlouhodobě orientované.
