Socialismus byl poprvé představen v Indonésii ve dvacátých letech indonéskou komunistickou stranou (PKI).
Během Soekarnovy vlády v 50. a 60. letech Indonésie přijala socialistickou ideologii jako základ pro národní rozvoj.
V té době byl stát převzaný hospodářskými sektory, jako je ropa, plyn a těžební znárodnění.
Koncept socializace je také aplikován na plantážní a průmyslové odvětví s cílem posílit národní hospodářství a snižovat sociální nerovnost.
Během éry nového řádu v šedesátých letech se však socialismus stal ideologií, která byla vládou marginalizována a dokonce potlačena.
Pouze v době reformy na konci 90. let se socialismus opět stal tématem diskutovaným mezi akademiky a sociálními aktivisty.
Jednou ze slavných indonéských socialistických postav je Pramoedya Ananta Toer, aktivní spisovatel a intelektuál v éře Soekarna a New Order.
Indonéská labouristická strana (PBI) je v současné době politickou stranou v Indonésii, která nese socialistickou a marxistickou ideologii.
V Indonésii stále existuje debata a diskuse o tom, zda lze socialismus účinně aplikovat v kontextu Indonésie, která je bohatá na sociální, kulturní a náboženské rozmanitosti.
Přesto existuje mnoho sociálních hnutí a komunit, které se snaží vytvořit spravedlivější a spravedlivější společnost v Indonésii prováděním socialistických hodnot.
