Utilitarianismus je etická teorie, která uvádí, že správná akce je akce, která přináší největší přínos pro počet lidí.
Koncept utilitarianismu poprvé představil britský filozof Jeremy Bentham v 18. století.
Bentham rozvíjí princip utilitarianismu tím, že navrhuje myšlenku, že lidské štěstí je hlavním cílem jejich existence a jakákoli akce musí být měřena na základě jeho pozitivního dopadu na lidské štěstí.
V souvislosti s Indonésií byl utilitarianismus používán v mnoha veřejných politikách, jako je například rozvoj infrastruktury a ochrana životního prostředí.
Použití utilitarianismu v politikách rozvoje infrastruktury lze pozorovat z úsilí vlády o zvýšení dostupnosti a pohodlí veřejné dopravy, která se očekává, že zlepší blaho společenství.
Mezitím lze uplatňování utilitarianismu v ochraně životního prostředí pozorovat z úsilí vlády o snížení emisí skleníkových plynů a zlepšení kvality ovzduší, u kterého se očekává, že zlepší blaho člověka jako celku.
V Indonésii se však také vynořila kritika utilitarismu, zejména v souvislosti s lidskými právy a sociální spravedlnost.
Někteří kritici považují utilitarismus za příliš zaměřenou na výhody většiny a ignorují zájmy menšiny.
Kritici navíc také zdůrazňují problém měření přínosů a ztrát, které je často obtížné objektivně měřit.
Utilitarismus však zůstává jednou z důležitých etických teorií v indonéském kontextu a v mnoha veřejných politikách se používá jako průvodce.
